– nebude se dít nic. Sedí, kouká, nic nedělá i oblečení odhazuje. Poznáváte to? V tuto chvíli vás začne ovládat vztek, bezmoc, naštvání, smutek – klidně i všechno dohromady a nevíte si rady, protože dítě rozhodně neřekne nic.
Vám v tuto chvíli pravděpodobně proudí myšlenky, jak takovou situaci ustát. Jak se nenechat rozhodit. Důležité je vědět, že v tom nejste sami. Tyto situace řeší většina rodičů, a jestli je nějaké univerzální řešení na tyto situace? Bohužel neexistuje pravidlo nebo nějaký zázrak, který by v tuto chvíli fungoval na všechno a na všechny. Co si ale můžeme říct, jsou rady z našich zkušeností, které nám častokrát pomohly.
Jako první by se mohlo jednat o časový stres, kdy potřebujeme za každou cenu brzy odejít a vidíme jen to, že děti zdržují. Je důležité, se ale podívat na to, i z pohledu dítěte, které vnímá čas jinak. I nám není vždy příjemné, když nás někdo vyruší od práce či aktivity. Je dobré dětem tedy klidně i vícekrát připomenout, že budeme už za chvíli odcházet, vezmou to rozhodně lépe, než když neřekneme nic a najednou uslyší „Odcházíme, teď hned“. Je dobré je informovat o tom, co máme v plánu, ale zároveň jim neříkat vše najednou, alespoň ne těm malým, ty si to ještě nebudou pamatovat a nevyznají se v tom. Jako příklad si můžeme uvést tohle: „Nyní si dáme svačinu, potom půjdeme na procházku“. Starším dětem už můžete říct program následujícího dne.
Informovat děti, kam jdeme a vysvětlit vážnost situace. V případě tedy, že máme v plánu návštěvu lékaře, domluvenou nějakou schůzku nebo jdeme do kina, tak doporučujeme to několikrát připomenout předem. V ideálním případě si naplánovat vše časově tak, aby to vycházelo a nebylo třeba nikam spěchat = tím pádem se udržíme v klidu i my, a nebudeme žádný stres přenášet, jak na naše dítě, tak na nikoho z okolí.
Skvělým pomocníkem vám bude také to, když se naučíte předcházet těmto vypjatým situacím. Kdo zná lépe své dítě než rodič? Nikdo. Předejít složitým situacím lze také tak, že je budete pozorovat. Například pokud uvidíte, že se dítě vzteká po několikáté v určité situaci, která se opakuje vždy při odchodu do jesliček, zkuste promyslet příčiny (dítěte i rodiče). V jesličkách nám také často pomáhá věty typu: “Vidím, že jsi smutná/smutný, ale netuším proč.” nebo “Rozumím, že se ti něco nelíbí..”. I s dětmi, které téměř nemluví se snažíme vždy situaci vyřešit a uklidnit.
Důležité je se cítit dobře, v pohodě a odpočatě. Tohle se často odráží potom nejen na dítěti, ale i na celé rodině. Nesnažit se za každou cenu mít stále uklizeno, aby se všechno blýskalo. Snažit se dodržovat spánek, pitný režim, jíst pravidelně a umět se odreagovat. V tom seznamu úkolů, který dnes máte, je fajn si najít to, co počká, a vyměnit to za čas strávený s dětmi při usínání pohádek. Rozhodně nezapomínejte ani na váš odpočinek. Dětem rozhodně nebude vadit, když dnes nevysajete, ale budete se jim věnovat a zítra, až se dobře vyspíte, to třeba uklidíte spolu, protože děti milují praktické práce. Tak proč je do těchto činností nezapojit? 🙂
Nejde vždy se vyhnout těmto vypjatým situacím. V případě, že opravdu něco nestíháme a je třeba zrychlit, tak mohu třeba začít mluvit o konkrétní situaci “je třeba se opravdu už oblékat, jinak se bojím, že nestihneme dojít včas” – zní to rozhodně klidněji a všichni potom ví, proč jsem ve stresu. Dítě to i lépe vezme, než když začneme obecně křičet a nadávat. V případě, že nám přeci jen ujedou nervy, můžeme se dítěti omluvit. Dítě všechno vnímá a učí se od nás. Na závěr je dobré mít na paměti, že pokud je dítě nešťastné nebo nespokojené, tak není třeba to zlehčovat. Každopádně je jasné, že i rodiče jsou stále jenom lidé. Všichni z nás, kteří dítě už mají, si prošli různými špatnými situacemi, neshodami s dítětem, bezmocí, pláčem, apod. Důležité je vždy jednat dle intuice, vyhodnotit situaci a nenechat se ovládnout emocemi.
