Cílem tohoto článku není to, abyste se cítili špatně, když občas řeknete dítěti, že je to šikulka, ale to, abyste se nad tím zamysleli, používali chválu s rozmyslem a dokázali děti motivovat. Také je důležité mít na paměti, že na pochvale může vzniknout závislost, kterou si děti mohou sebou nést až do dospělosti.

Šikulkování

Co si pod tímto představit? Co se tak může dítěti honit v hlavě? Již odborníci se shodují na tom, že tato “pochvala” dětem udělá radost, ovšem může mít na dítě dlouhodobé negativní vlivy. Dítě si v tuto chvíli myslí, že vše zvládne a umí. V každém případě to ale v danou chvíli znamená, že splňuje jedno kritérium u konkrétní věci a osoby. A už se nacházíme v začarovaném kruhu. Ptáte se proč? To za co dítě pochválí jedna osoba u určité věci, se u jiného člověka pochvaly dostat nemusí (druhá osoba může říct, že to nebylo zas tak dobré) a v tu chvíli se v hlavě dítěte může vytvořit chaos a nejistota.

Pochvala

Pochvaly jsou samozřejmě skvělé, kdo by nechtěl být chválen, není tak? Ale dítě si na to dokáže velmi rychle zvyknout. Dítěti se to zalíbí a jednoduše se to může stát jeho motivací – začne dělat věci jen pro pochvalu. V případě, že se tak stane, dítě si zvykne, pochvaly přestanou přicházet a může dojít k velkému zklamání. 

Velmi důležité je klást důraz na rozvoj kritického myšlení, disciplínu, sebehodnoty a vnitřní motivaci. Ve chvíli, kdy se dítě začne spoléhat na pochvalu není na tyto důležité věci téměř vůbec prostor. Vzniká návyk na spoléhání na ostatní, dokonce dochází později až třeba k manipulacím.

Je tedy potřeba všeho s mírou a volit správnost slov. Není nutnost za každou dobře odvedenou činnost říct dítěti, že je šikovné. Také není vaší povinností po každé procházce v parku dítě pochválit, že dnes nezlobilo, ale bylo hodné.

Jak správně chválit

V případě, že chcete, aby dítě nebylo na vašich slovech závislé a vědělo, za co je opravdu pochváleno a co udělalo v tu chvíli dobře, pak jste na správném místě. Ve chvíli, kdy ví, za co je pochváleno, bude tímto způsobem vědět v čem vyniká (i co dobře zvládá). Stačí říct vše na rovinu, konkrétně a popsat to, co se právě děje. Když se dítěti něco povede můžeme například říct tohle: “Ty jsi to zvládla postavit! Mám radost s tebou!”

Důležité je popisovat to, co vidíme. U malých dětí je také skvělé tuto pochvalu doplnit snížením se do úrovně očí dítěte. Úplně jinak vyzní například tato věta “Použila jsi žlutou barvu a namalovala slunce”, když se budete na sebe koukat a prohlížet si obrázek společně, než když si budete povídat s další osobou, a u toho bez zájmu křičet “Jsi šikulka”. Rozdíl je rozhodně znát.

U popisování je dobré být co nejvíce konkrétní. “Vidím, že jsi sama nakrájela jablko a použila si k tomu i prkénko, skvělá práce! Mám radost, že jsi to zkusila úplně sama, vidím, že ti to vhazování kuliček opravdu jde! Tvá soustředěnost je parádní! Líbilo se mi, jak si pomohla kamarádovi s chystáním svačiny.” Přesně takovými způsoby dítě ví, co udělalo dobře a za co je chváleno. Váží si toho okamžiku, kdy projevujete zájem. Nejen, že tento přístup podporuje zdravý sebevztah dítěte, ale v tu chvíli si je jisté, co se mu povedlo.

Jak na konkrétní situace?

Dítě zlobí, jak mám jej chválit..

Křičením se to nezlepší. Třeba jít na to trošku jinak, pochválit dítě ve chvíli, kdy je klidné a sedlo si zrovna třeba na sedačku. V tuto chvíli bychom zvolily například tyto věty: “Vidím, že klidně sedíš. Jsem opravdu ráda, že dokážeš takto pozorovat svou sestru při práci s voskovkami.”

Dítě si uklidilo pokoj, jak jej pochválit..

Popište své pocity, jak se cítíte v tu chvíli a co vidíte. Nemusíme opět nálepkovat “šikula”. Zkuste to třeba takto: “Vidím, že sis uklidila knihy ze stolu a srovnala hračky, skvělá práce. Cítím se zde mnohem lépe, roztřídila jsi všechny své hračky do boxů. Mám velkou radost, že jsi to zvládla sama!” V tu chvíli, když se po pokoji rozhlédnete a řeknete něco takového, dítě ucítí i ty emoce a bude to brát úplně jinak.

Dítě vám pomohlo s večeří..

Děti miluji praktické dovednosti, nebojte se je proto zapojit při přípravě snídaně, svačiny, obědu, večere, pečení.. Nejjednodušší formou je poděkování. “Děkuji, že jsi mi dnes pomohla nakrájet pečivo a namazat rohlíky, to mi opravdu moc pomohlo! Mám velkou radost, že jsi mi pomohl s krájením brambor, teď budeme mít večeři ještě dříve hotovou”.

Pochvala jedním slovem

Ne vždy je potřeba vymýšlet dlouhé věty. Častokrát jedno (až dvě) slova vystihnou celou situaci. V tomto případě můžete použít slova typu, které všichni dobře známe: Paráda, skvělé, perfektní, senzační, nádherné, velkolepé, dobrý nápad, pěkná práce, dobře udělané, dobrá práce, skvělá práce,..

Je nám jasné, že my všichni jsme jen lidé a nejde to vždy tak, jak si to vysníme. I děti potřebují slyšet slova typu: “Ty jsi zlatý kluk. Ty moje zlatíčko.” než jen “Dobrá práce. Zvládl si to moc hezky. Dnes ti to opravdu jde!” Každopádně je třeba dávat větší váhu těm slovům, kdy popisujeme, co vidíme a cítíme. I děti to rozhodně ocení a vrátí Vám to. 

Už je to opravdu doba, kdy tento systém pomáhá dětem vyrůstat v sebevědomé, samostatné, zodpovědné a motivované dospělé jedince. Jde skvěle uplatnit jak v Montessori zařízeních, tak i mimo ně. 🙂